Naše historie

BENEDIKTÝNI VYŠLI Z VOD

Bylo to v roce 1129 když Giuditto Sanbonifacio převedl své majetky kláštera Concadalbero opatovi kláštera Santa Maria Giustina v Padově: V této nejisté a rozsáhlé zemi mniši zahájili neuvěřitelnou tisíciletou rekultivační práci spolu s pečlivě plánovaným územním řízením, tím vytvořili racionálně kultivovanou, dobře organizovanou a úrodnou půdu.

Na počátku let 1400 mniši přesunuli centrum zprávy z Concadalbera do Correzzoly. Zde, v zadní části ohybu řeky Bacchiglione, důležité vodní cesty pro přepravu zboží nazývané také “Via del Sale” “Solná cesta”, mnichové postavili majestátní benediktinský klášter, který popsal paduánský historik Andrea Gloria jako “Největší venkovský komplex v Lombardii a Venetu “. Samotné jádro kláštera bylo postaveno v letech 1430 až 1450, přičemž poslední podstatný doplněk k budově byl plánován v období od konce roku 1500 do prvních let následujícího století, a to v důsledku rozhodnutí opatřit dvůr opatským domem a hostincem, Dále bylo také rozhodnuto, že budova by měla být zvýšena o podlaží (celkově na tři podlaží), čímž by vznikla úroveň nazvaná “mezanin”. Navzdory obrovskému rozměru kláštera byl počet mnichů vždy nízký: v komplexu jich žilo v průměru jen deset, jelikož dvůr nebyl náboženským centrem, ale byla to “Velká továrna Benediktinského Řádu Svaté Giustiny “, jak někdo popsal, tak jeho obchodní, zemědělské a strategické funkce převažovaly nad náboženskými.

Mniši postavili devadesát zděných statků, které byly pokryté taškami a velmi pohodlné, protože v té době byli rolníci zvyklí žít ve slaměných chatrčích. Všechny statky byly pojmenovány po svatých, a ti také byli vyobrazeni na freskách na portále statku. Mezi těmito budovami nejdůležitější, a dokonce z architektonického hlediska i nejoriginálnější byla jistě “Grande Vanezza”, druhé nejdůležitější centrum po klášteře, bylo postaveno na vyvýšeném místě tak, aby usnadňovalo racionální chov zvířat. Mnišské farmy byly postaveny s cílem uspokojit veškeré zemědělské potřeby při skladování a zpracování plodin: Každý statek se sestával z obytné části, části s rustikální stodolou nahoře a velké verandy.

Poloha těchto staveb byla navržena s fasádou směřující na jih a všechny domy měly velký prostor pro mlácení obilí zvané “Sèese”, které sloužilo k ukládání a sušení zemědělských produktů.

Ale skutečná revoluce u benediktýnů v Correzzole byla organizace území: Rozdělili velký majetek do pěti “gastaldií”, které odpovídají současným částem obce. Každá gastaldia byl svěřena Gastaldovi, který byl důvěryhodným člověkem kláštera. Území bylo dále rozděleno na majetek, který sestával z předem neurčeného počtu polí, a ta byla pronajata zemědělcům kteří žili v různých farmách. Vždy bylo pečlivě prováděno územní hospodaření s vodními systémy: To měli na starosti dva mniši, jeden byl zodpovědný za setí a sklizeň a druhý za rekultivaci půdy, plánoval a dohlížel na práci. Na území bylo instalován benediktinský silniční systém, doplněný rekultivačními kanály, které pokrývají oblast podél silnic.

Na jaře roku 1797 Napoleon ukončí, v Correzzole dlouhé benediktínských „dobrodružství“ ten později v roce 1807  jmenoval Francesca Melzi, vévodou di Lodi a dal mu Correzzolu s rozsáhlými majetky: Klášter a jeho rozsáhlé pozemky se pak staly majetkem rodiny Lombardů, které se dařilo do 7. října 1919, kdy vévodkyně Joséphine začala postupně prodávat velké části pozemků zavedeným farmářům, aby mohla odejít do Milána, kde zemřela v roce 1923 ve věku 93 let. Melzi d’Eril pokračoval v práci započaté Benediktýny na rekultivaci území, a zahájil výstavbu hlavního odvodnění, také ovlivnil styl benediktinského kláštera a přizpůsobil jej co nejvíce potřebám šlechtické rodiny, i když původní struktura stavby zůstala nezměněna.

V současné době je část kláštera ve vlastnictví obce, zatímco zbývající část je soukromým majetkem.

V roce 1999, byla dokončena rekonstrukce městské části: Jedno křídlo kláštera je využíváno správními úřady obce, zatímco druhé křídlo budovy je přeměněno na útulný hotel: ”LA CORTE”

Jsou zde k dispozici turistické trasy pro pěší, na kole nebo na koních, které nabízejí příležitost užít si zelenou krajinu a různé vodní cesty, s výjimkou téměř úplně přeplněných a nebezpečných silnic a s možností obdivovat zajímavé benediktinské farmy: Což je jedinečná příležitost obdivovat krajinu, která stále připomíná venkovské tradice.

Díky blízkosti přírodních lokalit, jako jsou park Delta del PO’ (delty řeky Pád), park Colli Euganei, Benátské laguny a Benátské pobřeží, je také klášter ideálním výchozím bodem pro výlety.

Dále jsou možné denní výlety za uměním do velkých nebo menších měst v bezprostředním okolí, jako jsou Padova, Vicenza nebo Chioggia, Este, Montagnana a Arquà Petrarca.